Song of Solomon 8
1 Dívka: Kéž bys byl jako můj bratr, kterého kojila má matka! Když bych tě potkala, mohla bych tě líbat a nikdo by mne neodsoudil.
2 Vzala bych tě a odvedla do domu mé matky a tam bys mne učil. Dala bych ti pít kořeněné víno, sladkou šťávu svých granátových jablek.
3 Jeho levici mám pod hlavou, svou pravicí mne objímá.
4 Zapřísahám vás, dcery z Jeruzaléma, nerušte a nebuďte mou lásku, dokud on sám nebude chtít.
5 Jeruzalémské dívky: Kdo je ta, co přichází z pouště a opírá se o svého milého? Dívka: Pod jabloní jsem tě probudila, kde tě počala tvá matka a kde tě také porodila.
6 Polož si mne na své srdce jako pečeť, jako pečeť na své rameno. Vždyť láska je silnější než smrt a jako hrob je nezlomná její žárlivost. Žár ohně lásky je plamen Hospodinův.
7 Plamen lásky neuhasí potopa, proudy řek ji nezatopí. Kdyby za lásku někdo nabízel všechno své jmění, sklidil by jen pohrdání.
8 Dívčiny bratři: „Máme malou sestru, ještě příliš mladou. Prsy ještě nemá. Co s ní uděláme, jestliže se někdo o ni bude ucházet?
9 Jestliže je jenom hradbou, stříbrné cimbuří na ní postavíme. Jestliže je branou, cedrovou desku na ni připevníme.“
10 Dívka: „Já jsem hradba a mé prsy jsou jako věže.“ Tehdy jsem našla přízeň v očích svého milého a přinesla mu pokoj.
11 Král Šalomoun měl vinici v Baal-hamónu; tu vinici svěřil hlídačům a od každého vybírá tisíc stříbrných.
12 „Moje vinice však patří jenom mně. Nechej si svých tisíc stříbrných, Šalomoune, i ty dvě stovky pro hlídače úrody.
13 Milenec: Ty, která sedáváš v zahradách, kde přátelé slyší tvůj hlas, ozvi se, ať tě i já slyším.“
14 Dívka: Pospěš, můj milý, pospíchej jako gazela nebo mladý jelen na balzámových horách.“